Konečně jsem se zúčastnil výpravy, po které jsem již roky pokukoval. Spojení zajímavé akce, historických reálií a úžasných lidí mě lákala již delší dobu a se závistí ( v dobrém slova smyslu ) jsem pokukoval po foto reportážích Aleše Chmelaře ze soutěže v belgickém Ransartu. Neskutečmé 3 dny nabité zážitky mě jenom utvrdily v tom, že příští rok je účast více než povinna. Jediným kazem na celé akci potom se jeví toliko cesta tam a zpět, která pak zabere nám dobu již věky ku spánku vyhraženu. Cesta tam a zpět v nočním tichu poněkud únavná může se zdáti, však zážitky nevšedními vyvážena jest sdostatek. S prvními návštěvníky musea historie v Bruselu jsme po celonoční cestě vstoupili do nekonečné scenerie realií historických, kde duch napoleonský střídal se s obdobími smělého dobývání prostor vzdušných, přes chmurné epochy dob válek světových až po dobu moderní, na odiv stavící se ve své rozkvětu. Pro návštěvníka z řad našinců potom poněkud neuvěřitelným se zdáti může toliko skutečnost, že pouze fotografování s bleskem jesti zakázáno. Vstup zdarma, fotografování po libosti, co více si lze přát. Snad jenom více světla ku zachycení prožitků pomíjivých okamžiků všedního dne.
Druhým středobodem návštěvy Bruselu potom jevila se návštěva prodejny malířských potřeb. Již cesta tamo konfrontována s realií života euroobčana jevila se býti. Co zprvu fanouškovským zaujetím při návštěvě mače fotbalového zdáti se mohlo, vbrzku pak vyústilo v demostraci rázu politického, takto pro nás hodinového zpoždění na trase cca 5 kilometrů. Trpělivost !!!! potom korunována byla nákupem v lůně můzy umění. Prostředky dopravní nižádné úhony nedoznaly, a ačkoliv ničeho konkretního mi zde nebylo třeba, minul jsem, jako již opět po několikáté v obchodě tovaru obdobného, peníz mrzký za nákup věcí zcela POTREBNÝCH.
Pominu-li skutečnost, že byla nám lůžka v pravdě manželská v hotelu sjednána, nemohu ničeho proti pobytu i místní restauraci hotelové namítnouti. Zatímco chlapci zapolením modelářským vyplnili den sobotní, vypravil jsem se do okolí blízkého. Sobotní slunné ráno pak slibovalo mnoho prožitků pro fotografa, byť veskrze amaterského. Vypravil jsem se posléze do nedalekého opatství Abbaye d'Aulne. Snad doba roční potom způsobila, že opatství zcela uzavřeno jevilo se býti. Před posledním činem veskrze rázu zoufalého, skoku přes plot potom zachránily mě otevřené dveře přilehlého hospicu, takto s opatstvím sousedícím. Snad ve stejný okamžik, kdy se podařilo vniknouti do prostor rozlehlého opatství , modř oblohy v šeďivou přešla náhle a kraj potom pokrývkou sněhobílou pokryla. Návštěva potom ve velmi silném sněžení byla odbyta. Čtenář těchto řádek, pak zcela jistě náhodný, doufám, že promine neuspořádanost prožitků z první návštěvy takto pozoruhodné akce. Ani po odstupu zdéli měsíce neumožnila mi dosíci krátkého a věcného prožitku vyprávění. Nezbývá nežli doufati, že alespoň nepatrnou črtu dní těch minulých podařilo se nastínit. Snad jen závěrem několik slov věcných k dokreslení úžasné atmosféry těch dní: nezbývá než vyjádřít díky souputníkům , Michalovi, Alešovi, Pavlovi a Slávovi. Vřelé díky a doufám , že mě roku příštího do osazenstva výpravy opět zahrnete.
Dále pak několik fotografií veskrze reporážního charakterůu můžete zhlednouti. Museu historie v Bruselu a opatství Abbaye d'Aulne budou galerie samostatné na blogu Photo Diary věnovány.
